DRESSMAKER: SALONNÍ ŠITÍ SE VRACÍ DO MÓDY
Ženskost, elegance a smysl pro detail, to jsou hlavní atributy začínající brněnské značky Mela. Její autorka Markéta Svobodová sama sebe nepovažuje ani za designérku, ani za švadlenu. Je totiž tak trochu obojí, líbí se jí název dressmaker. Označuje totiž přesněji její disciplínu — salonní šití na míru. Do módy se vrátilo ve velkém a je po něm velká poptávka.
“Nabízím komplexní službu navrhování a šití na míru”
“Mela je autorské oblečení pro ženy okolo 30ti let. Mými typickými atributy jsou výstřihy vpředu i vzadu, rozparky a zajímavé detaily. Může ale přijít každý a nemusí se bát, že mu oblečení nebude sedět. Ve většině případů ho totiž upravuji na míru,” říká Markéta.
“Nabízím komplexní službu. Slečna nebo paní může ukázat na model, který se jí líbí. Pak vybereme látku. Některá může být hezká, ale nemusí mít ty správné vlastnosti. Mám portfolio vzorů látek od lokálních dodavatelů, ze kterých si zákaznice může vybrat. Na objednané šaty pak použiji svůj střih a svůj původní nápad a přizpůsobím je oblíbeným barvám a proporcím zákaznice.”
“Řemeslnost a poctivost. Chci šít sama.”
Markéta má za sebou letité zkušenosti s šitím indiviudálních zakázek i výrobou pro větší značky jako je například Wolfgang. Poptávka ji vedla k tomu, že založila svou vlastní značku. Dbá na řemeslnost a poctivost při výrobě.
“Šití nechci delegovat na někoho jiného. Kdybych to zadala pěti švadlenám, pokaždé by z toho vzešlo něco jiného, každá švadlena stejně jako návrhářka má svůj rukopis. Stejně jako já. Čerpám inspiraci ze zahraničí, sleduji světovou módu a ráda zkouším nové věci, které tu třeba ještě nejsou. Baví mě přicházet na kloub tomu, jak je použít v návrhu a potom ušít.”
“Dlouhá cesta oklikou přes pokusy a omyly.”
Od malička ji bavilo kreslit a navrhovat oblečení. O vlastní značce začala uvažovat před 7 lety, vedla k ní ale ještě dlouhá cesta plná učení, pokusů a omylů. Chtěla studovat módní návrhářství na střední škole, ale rodiče ji nasměrovali na gymnázium a k dalšímu vzdělávání. Po vysoké odjela do Anglie a tam si uvědomila, že chce šít oblečení.
“Našetřila jsem si peníze a po návratu do ČR jsem se do toho pustila. Začátky byly krušné. Při zaměstnání jsem absolvovala kurzy, zjišťovala jsem, jak se věci dělají. Když jsem přišla na něco nového, nejdřív jsem si zjistila, jak se ta věc vlastně jmenuje a potom hledala nějaké tutoriály na youtube. Jsem takový selfmademan.”
“Hobby při plném úvazku.”
Díky své babičce, která ji učila šít a plést, vytrvalosti a dlouhodobému zájmu o obor se její sen splnil. K výtvarnu tíhla ve škole, při práci na plný úvazek ve svém volném čase, ale pořád to bylo jen hobby.
“Rozhodující byla až představa, že dělám celý život něco jiného. To nešlo,” popisuje Markéta rozhodující okamžik, který její profesní kariéru finálně nasměroval.
