JE TO O LIDECH A HADRECH, JSME SILNÁ SMEČKA

Zuzana Milandu, spoluzakladatelka značky WOLFGANG

Značky, pod jejíž hlavičkou se sdružují lidé, kterým záleží na vlastní identitě, kladou důraz na svoji svobodu a mají svůj vlastní způsob myšlení. Pojďme se podívat do míst, která nemají žádná pravidla a kde nikdo nestaví žádné limity, do míst, kde vládne dvojice Zuzana Milandu a Viktorie Kaštánková.

Zuza je jedna polovina módní značky, která válcuje Brno, v listopadu si vyšlápla na Prahu a v brzké době se bude profilovat i v zahraničí. “Wolfgang je česká značka oblečení, kterou jsme s Viki stvořily,” říká. “Nejdříve byl krám s nejrůznějšími multibrandovými věcmi, zahraničními i českými. Ale to nás neuspokojovalo, tak jsme se rozhodly, že uděláme pár triček s logem, abychom obchod zpropagovaly. A ono se to dost chytlo, lidem se to líbilo, tak jsme se do toho obuly a začaly dělat vlastní oblečení.”

Rozhodly se jít vlastní cestou, drsnější, složitější, ale za odměnu dělají, co je zajímá a baví. Od začátku se chtěly odlišit a oblékat lidi, kteří to vidí podobně. Co nechtějí nakupovat jen v nákupních centrech nebo v řetězcích s uniformní módou, která není ani tak o designu, jako o tom vyrobit co nejvíc kusů co nejlevněji. Štve je tričko, které se jednou vypere a je zničené. Štvou je věci, které jsou vytvořené hrubě neeticky, ať už vůči společnosti či přírodě. Wolfgang dělá hodně jednoduché, minimálně obrandované kousky, ze kterých je cítit důraz na kvalitní materiál, zajímavý střih a maximální pohodlí. Výroba probíhá v Česku a stejně tak odsud pochází většina použitých materiálů. “Bazírujeme na kvalitě,” shrnuje filozofii Zuza, “a věci máme dostupné, lidé si je můžou dovolit, takže jak jednou vyzkouší, většinou se pak vrací.”

“Kvalitní materiál, střih a pohodlí, to jsou hlavní atributy našich věcí. Naším cílem je vytvářet oblečení, které vás bude bavit oblékat den co den.”

S Wolfgangem je spojená i silná komunita. “Tak jako žádný vlk není samotář a vždy loví ve smečce, tak i nám se podařilo vytvořit okruh lidí, kteří fungují jako taková velká rodina,” vysvětluje Zuza. “Většinu našich aktivit tito lidé podporují a my podporujeme je. Takhle nás to baví. Ale nikomu nic nenutíme, stejně tak jako máme samy rády svůj prostor pro vlastní názor, to samé se snažíme nabídnout vytvářením věcí, co jsme postrádaly.”

Holky se na věci rády dívají očima svých zákazníků, ale zároveň se snaží, aby se naplňovaly jejich ideály a představy. Snaží se vše dělat tak, aby byly maximálně spokojené. A tento přístup se osvědčil a funguje už 5 let. “Máme zkušenosti, ale krpy jsme taky nadělaly. Pořád se učíme,” směje se Zuza. “I dneska se snažíme na těch krámech pořád být, protože jsou na to lidé zvyklí a znají nás. Takže když tam nejsme, stejně nám pořád zvoní telefon — jsi na krámě, nejseš, aha, tak já přijdu jindy.”

Zuza má radost, že po pár letech nevede butik s oblečením, ale že vytváří svoje vlastní kolekce, které zákazníkům může sama nabídnout. Jednoduché kousky, které do sebe hezky zapadají, dají se vrstvit a fungují pohromadě. Cení si práce Daniela Rychtera, který pro ně ručně zhotovuje kolekce kožených doplňků a zavazadel. Každou zkušenost promítá do své práce a neustále se snaží věci posouvat na vyšší úroveň.

“Na krámě to není vždycky jenom o nákupu. Potkává se tu spousta zajímavých lidí, co se staví na kafe.”

A do Wolfgangu se vrací skoro všichni. Rádi. “Lidé se tu staví na kafe, na cigáro, není to vždycky jenom o nákupu. Lpíme na kvalitním hudebním výběru, setkává se tu spousta zajímavých lidí, bývá tu hezky živo,” zasní se Zuza. “Podobnou atmosféru se teď snažíme vytvořit i v Praze. Jen je to celé odznova. Žije tam i dost Brňáků, kteří nás také znají, tak snad nám spolu s místními pomůžou vytvořit takový basement i v dalším městě.”

Krám v Brně prošel loňské léto výraznou rekonstrukcí, krám v Praze na Benediktské ulici Wolfgang otevřel v listopadu. Jejich přátelé teď hojně diskutují, který interiér je zaujal víc, holky ale říkají, že Brno je prostě mateřská loď a nedá se to srovnávat. “Dost lidí se také ptá, kdy otevřou další krám, třeba v Bratislavě nebo ve Vídni. Ale jak se zdá, tak jim ty dva stávající plus eshop docela stačí. “Samy bychom to fyzicky nezvládaly a předat to někomu dalšímu, aby to rozjel, to se nám zatím moc nezdá. Nejlíp si to člověk udělá vždycky sám.”

A jak se člověk dostane k vlastnímu krámku a vlastní značce?

“Móda mě bavila, od mala jsem věnovala dost pozornosti oblečení i botám. Zajímala jsem se o materiály, střihy, ale nestudovala jsem to. Můj sen už od dětství byl mít svůj vlastní krámek. Pamatuji se, že jsme chodily s mámou do města a já koukala do výloh, že bych taky chtěla mít nějaký svůj obchůdek,” vzpomíná Zuza. “S Viktorií jsme se potkaly na základní škole, ale kamarádit jsme se začaly až později. Trávily jsme spolu veškeré volné dny tím, že jsme chodily po kávách a po krámech. Pak jsme zjistily, že ten volný čas trávíme totálně blbě a zbytečně a že bychom možná vymyslely něco společnýho, protože nemáme pořádně ani kde si koupit boty a co na sebe.”

A zrodila se jejich filozofie, které se drží dodnes — s vlastní výrobou, módními přehlídkami i legendárními večírky na krámech. Stalo se to, co je určuje a co je vlastní celé vlčí smečce. Nejlépe si to člověk udělá sám, protože sám nejlépe ví, jak to chce. “Seděly jsme u vína a remcaly, jak je všechno na prd a že bychom mohly zkusit spolu něco otevřít. Druhý den jsme si zavolaly, jestli to teda platí, co jsme včera nad vínem řešily. A obě dvě jako že jo, že to je super, tak jsme začaly plánovat. Nikomu jsme nic neřekly, úplně natajno jsme tady na Vachové ve volných chvílích škrabaly stěny a všechno připravovaly. A jeden den jsme otevřely.”

“Někdy je fajn nikoho nevidět a s nikým nemluvit. Naučila jsem se vypnout telefon a nefungovat.”

Od té doby uplynulo pět let na krámě v Brně, vznikly zajímavé kolekce Wolfgang oblečení, otevřely nový obchod v Praze a plánují expanzi do zahraničí. Při tomto zápřahu je volného času skutečně málo.

“V zimě ten čas ráda trávím doma, hrozně dobře se mi tam pracuje a přemýšlí, bydlím v krásném bytě. Taky je fajn nikoho nevidět a s nikým nemluvit, takže vypnu telefon a nefunguju.” Koníčkem je i práce v zimní zahradě a jak se oteplí, vyráží Zuza na kolo. Má ráda Jižní Moravu, občas jede na týden do Jižních Čech, jsou tam dobré silnice a málo kopců.

“Mám svoje nástroje a zavedené rituály. Každý den ráno v 8 snídáme a teď k nim přibyl další. Každý den o půl deváté teď piju collalloc,” prozrazuje věc, která nás samozřejmě moc těší. “Přítelkyni po něm přestaly padat vlasy, tak jsem se do toho taky pustila a je to super. Mám pevnější nehty, vlasy rostou rychleji, musela jsem se jít ostříhat víckrát, než jsem zvyklá, zlepšil se mi také ekzém na obličeji. Doplňuji to hojně vitamínem C v ovoci a zelenině a zvykla jsem si na něj tak, že když vynechám, tak mi chybí.”

Další rituál má Zuza spojený s postelí a knížkou. Žánry si moc nevybírá, spíš vsází na to, co jí přijde do cesty. Momentálně se pustila do jedné s názvem 2036. Je to technologická vize světa za 20 let. “Já technologie moc neprožívám, s počítačem jsem jak z Marsu, tak jsem zvědavá na jednu z teorií, jak to bude, protože z toho mám docela hrůzu.”

“Večírek bude! (brzy)”

A pozvánka pro ty, kdo by se chtěli ke smečce přidat nebo se účastnit nějakých Wolfgang akcí? “Během jara plánujeme eventy v Brně i v Praze. Přijdeme s novými kolekcemi a chceme je představit se vší parádou, potkat se s vámi, dát si drink a prohodit pár i více slov,” slibuje Zuza. “V květnu nebo červnu se můžeme těšit na další wolfgang night, která se koná vždy na jiném místě a kde představíme celou současnou kolekci na mole. Pokud tedy s námi chcete být v kontaktu, jste srdečně zváni na krám, pro přehled nad aktuálním děním pak sledujte náš instagram nebo facebook, ať něco nepropásnete.”