Martin Böhmer: Na kolena a zpět (5.díl)

  • 10.02.2022

Když vidím v mobilu příchozí hovor z IHOKu, nečekám dobré zprávy a zvedne se mi tepovka. Ve dvě hodiny odpoledne mi volá pan profesor Doubek a doslova mi vyrazí dech:

„Dobrý den, pane Böhmere. Poslední výsledky odhalily, že došlo k molekulární remisi. Můžete 5.1. přijít na hospitalizaci?“

„To jako došlo k relapsu?“

„Ano, zahájíme léčbu chemoterapií Blinatumomab, kterou už znáte a zbytek si řekneme ve středu. Bude to dobrý.“

Co se dělá v takové situaci? Já byl v totální prdeli. Světlo na konci tunelu zhaslo.

Get back...

3.leden 2022

To není ku*va možný, vždyť se mi ještě ani nezahojily jizvy na těle (natož ty na duši) a všechno celé znovu? To nemůže být pravda, spletli si vzorky.

Zase něco nového vím. Vím, jaké to je vyslechnout si slovo relaps po necelých dvou měsících a že máte vážnou nemoc zpět. Je to stobilionkrát horší, než když slyšíte poprvé "máte leukémii". Já jsem se už „těšil“ a připravoval se na roční udržovací léčbu chemopráškama, částečný návrat do života, do práce, atd. Dokonce týden udržovačky jsem měl už za sebou a toto? Absolvovat všechno znovu?! To prostě nedám! Ty hrůzy zažít znovu?! Další rok ve sračkách?! To už prostě nedám!

Myslím si o sobě, že mě jen tak něco nerozhází, ale tohle prostě už nemůžu zvládnout. Poprvé, když mi oznámili, že mám ALL, jsem do minuty přepnul do módu „fight“. Teď jsem přepnul do módu „totální zoufalství a beznaděj - jsi v hajzlu, chcípneš“ a ta páka nešla zvednout ani o milimetr a s postupným uvědomováním si této situace se ještě propadala.

„The End“ - první tsunami, na bucket listu zůstane spousta řádků.

Ta druhá tsunami přijde ve středu, kdy mi doktor Hrabovský sdělí plán léčby. Já jsem ty dva dny žil v tom, že absolvuji stejnou léčbu ještě jednou jako doposud...

A to jsem byl prosím pěkně první den v práci. To byl comeback jako noha. Když jsem odjížděl z práce, poprvé v životě mě napadla geniální myšlenka, jak to ukončit bezbolestně.

Pak mě napadlo, co říct Svaťce? Ani jsme si nestačili pořádně užít a má toto všechno s holohlavým, blijícím, neperspektivním dementem absolvovat znovu?

No naštěstí mě ta první geniální myšlenka rychle přešla, ta druhá časem taky.

Šel jsem to zkusit rozdýchávat ven, doma mi to vůbec nešlo. Cesta vedla na Špilas, který jsem šel naposledy na 3krát, teď už "na pána".

Pak jsem zašel s parťákem v boji Michalem do Lokálu a bylo mi jedno, co na to řekne slinivka. Po rozhovoru s někým, kdo ví, se mi o trochu ulevilo. Nebo po tom jednom pivu?

4.leden 2022

Druhý den jsem zašel do práce zrušit všechny schůzky a plány. V noci, kdy jsem nemohl spát, mě napadla další geniální myšlenka prostě proto, že nedělat nic a jen hekat a čekat na hospitalizaci bylo horší.

Zajedeme do Olomouce do Entrée k Přemkovi. Děkuji paní provozní za bleskovou rezervaci. Asi si musela říkat, že volá zase další zoufalec, co se k nám chce dostat a vymýšlí si historku o leukémii. Kéž bych si ji mohl jen vymyslet.

Několikrát jsem chtěl rezervaci zrušit. Co tam budeme dělat, vždyť nemám na nic chuť ani náladu. Hrdlo jsem měl tak sevřené, že by ani polívka neprotekla. Svaťka to musela mít asi podobně.

„Už se tam nemusíš nikdy dostat,“ byl závěr. Tak jsme přece jen vyrazili. A alespoň na 2,5 hodiny jsme s přítelkyní přišli na jiné myšlenky.

To čekání na ortel bylo hrozné. A to se druhá tsunami teprve řítila.

5. leden 2022

Po příchozím hospitalizačním rituálu si se mnou sedl doktor Hrabovský, aby mi sdělil plán léčby. To, že bude stát za hovno, jsem tušil. To, že tahle vlna bude tsunami, co mi spláchne moje pracně posbírané karty někam do sanitárního zařízení, jsem zas tolik nečekal. Domeček z karet byl prostě zase v hajzlu.

No zkrátka:

"První měsíc chemoterapie Blinatumomab – easy. 14 dní pauza. Druhý měsíc chemolády – easy. Mezitím se bude hledat dárce kostní dřeně. Až se najde, půjdete na transplantaci kostní dřeně. Těsně před tím pojedete na ozáření na Žluťák a pak se připravte na měsíc hospitalizace na IHOKu C. Počítejte s rokem léčby.“

„To už nejde bez transplantace?!

„Ne, máme zkušenosti, že by opět došlo k relapsu a nejúčinnější je transplantace.“

„A co když transplantace nezabere?“

„Pak máme vážný problém.“

Dál jsem se neptal.

„Máte sourozence?“

„Ano, bratra. O dalších nemám tušení.“

„Bylo by dobré, aby přišel.“

V tu chvíli jsem nebyl schopen mluvit, tak jsem bráchovi začal psát sms, zda může přijít na odběr krve, aby se zjistilo, zda je vhodný dárce kostní dřeně. U sourozenců je 25% naděje, že se budeme shodovat.

Nejdřív jsem si říkal, že to po něm nemůžu chtít, ale pak jsem si říkal, že bych se fakt nasral a přišel ho nakopat do výfuku, kdybychom byli, nedej bože, v opačné situaci. Pokud bychom byli match, bylo by to super, protože šance od cizího dárce jsou jedna ku šesti nulám.

Znamenalo by to pro něj týden píchat Zarzio injekce pro naboostování krevních elementů. Bohužel zjistí, jaké to je, když bolí kosti a svaly s každým srdečním tepem...

Poté se na separátoru odsají kmenové neboli krvetvorné buňky. Je to 4 hodinová procedura, kdy se udělá z dárce průtokáč napíchnutím stehenní žíly (output) a do protivky žíly nahoře na ruce (input), z krve se separují ony kmenové buňky a zbytek krve se vrátí do oběhu dárce.

Já pak 2x Černobyl, tj. ozáření na Žluťáku, zpět do transplantačního pokoje, kde nejsou ani pavučiny, a šup do mě štěp, který by se měl cca za 14dní chytnout. Komplikace při transplantaci jsou pokaždé, jde jen o to jaké a v jaké míře.


Pak už jsem šel na pokoj a chtělo se mi z toho všeho zvracet. Přišlo to moc brzy, to nedám.

6. leden 2022

Rozkapali mi oči (hádanka proč?), takže jsem ho*no viděl. V 7:00 přišel brácha, Broňa ho opíchala, vzala si 5 ks zkumavek krve, výsledky by měly být za týden. Kiss a šel jsem na oční. Díky moc, bro. Vím, že tyto slova jsou hodně málo, ale však Ty víš :*.

Brother's love...

Doktorka Mrkvová, která bude moje ošetřující lékařka, neb Martinka musí být na covidáriu, mi krásně zavedla PICC.

Byla piccová panna a já byl její první, i když už zkušený. Nicméně jsem konečně viděl i já, jak se to dělá. Tentokrát ho mám v levé ruce, páč tam byla lepší žíla. Bože, zase jak dlouho budu s touto fíčurou v ruce?

Pak následovala ukázková lumbálka, Martinka má vážnou konkurenci.

Poté přišlo chemo a show must go on again...

Píccování...

Naštěstí jsme byli na pokoji s kucíma se stejnou „krevní skupinou". Ve skutečnosti samozřejmě ani trochu, ale hodně jsme si sedli a tak černé myšlenky neměly možnost takového průchodu.

Honzu jsem znal už z dřívějška a naposledy jsem ho potkal, když jsem na oddělení před Vánoci rozdával dárky. Kromě pozdravu se ale náš vztah nikdy dále nerozvinul, páč on má to štěstí, že jen pořád spí jak grizzly při zimním spánku - 24 hodin denně. Měl horečky po transplantaci, tak tam teď ještě chudák byl. Slušně mu z toho hrabalo.

Druhý pacoš Kuba, to byl zabiják všech zabijáků. 3 rakoviny, 3 roky léčení, nádory, galony chema, paprsků X už dostal tolik, že velel X-MANům a profesor X se od něj učil... a stejně nás pozitivně podporoval. Klobouček, BOREC!

Warriors...

No i s těmito diagnózami jsme se ještě v krankenhausu tak nezasmáli, i když mi kluci sdělili, co mě po Černobylu a transplantaci nemine. Škoda, že jsme spolu byli krátce. Honzu pustili jako prvního, tak jsme vymýšleli, kterou hadičku mu přiskřípneme, aby nám ho tu nechali. Nicméně tady si nikdo nepřeje nic jiného, než aby šel brzy domů.

7. leden 2022

Blinatumomab mě už začal blinatumomabovat, horečky, bolesti hlavy a měl jsem tak milimetr před vomitováním. Ale ten start nebyl tak hrozný jako tenkrát. Trvalo to opět 4 dny a poslali mě s batůžkem domů. Fucking déjà vu...

Rozhodl jsem založit odbory proti nesmyslnému vážení v 6:30 a píchání suchých špejlí do prdele. 

No schválně, ať mi někdo vysvětlí, proč v 6:30 ráno, tma blízká slepotě, do pokoje vtrhnou paní a rozsvítí všechna světla na pokoji, které tam jsou, samozřejmě naplno. Kdyby znaly Drábovou, tak ji určitě zavolají, ať ještě zarazí všechny uranové tyče a dá na max všechny bloky. Potřebují prostě jasně vidět na to, jak nám řeknou:

„Pojďte se mi zvážit.“

„68kg, jste zhubnul.“

Tu rysku od váhy pak vidím ještě hodinu. Ano, já chápu, k čemu musíme být vážení, ale proč v tento nesmyslný čas a s tím zábleskem novy do očí?

A ty suchý řitní špejle?!!!! To je co za výmysl z 12. století? Tím mučili kacíře, ne?

Když jsme u těch vylepšováků, mohl by se zlepšit úklid. Četnost, ta je musím říct nadstandardní, ale chtělo by to zlepšit kvalitu. Když jsme šli píchat lumbálku, tak se na parapetu zvířilo tolik prachu, že by alergikovi plato Zyrtecu nestačilo a udusil by se.

A zdravím do kuchyně. Jabka jsou super.

Chill out s presíčkem...

11. leden 2022

Před odchodem domů mě navštívila paní cvokařka. Honza říkal, že mi bude automaticky přidělena před transplantací. Přišla už asi radši teď. Psycho stav se mi moc nezlepšil, ale už jsem alespoň našel tu páku, kterou snad brzy přepnu do módu „BMF“.

Vysvětlila mi tentokrát, jak fungují antidepresiva, které prý nejsou návykové, místo prášků na spaní, které jsou návykové hodně a které já v nemocnici beru, páč tam je pro mě umění usnout.

Tak já nevím, proč mi pořád říká o těch antidepresivech. Doma se v noci zabavím alespoň tímto psaním, teď je 4:53 a jsem happy na prášky. A čumět v hospitalu do stropu a přemýšlet o nejasné budoucnosti se mi nechce. Doma začnu s heřmánkovým čajem.

 

27. leden 2022

V mezidobí se nic moc neděje, batůžkový chemo je celkem v pohodě. Brácha je jako dárce vhodný jen z 50%. V hlavě už se to taky zlepšilo, sice občas přijde splín, ale aby ne, že? Člověk se s tím musí smířit, jen to někdy trvá déle, když tam ty konce jsou dva. Ale o tom někdy příště.

Dnes jedu se šéfem větrat hlavu do Orlických hor. V půli cesty mi volá MUDr. Mrkvová, že mám neutropenii. Škoda, že se to nevědělo včera, když jsem tam byl. Tak jedeme zpět a pak každý sólo do onoho Orlického cíle znovu, já jen se zastávkou ve FNB pro Zarzio, atd.

Chemo a hory nejdou dohromady, ale bylo krásně, i když sněžilo a bylo zataženo.

 

2. únor 2022

Tento datum si mi bude pěkně pamatovat, páč mám covídka, kterého jsem lapnul. Takže mě zase čeká 5 dní na covidáriu.

Zase tam nechci, zase tam musím, zase dostanu remdesivir, zase je tu hnusně, zase tu řvou lidi o pomoc, zase mám protivného dědka na pokoji, zase TV za love a zase mám easy průběh, takže hurá aspoň za to a za záchod na pokoji.

Back in the hell...

7. únor 2022

Pobyt na plicní klinice přeskočím. Hell. Děkuji mamce a Svaťce za support.

Ale přece jen, staral se o mě pan doktor Krejčí, znám ho z JIPky a vzhledem k tomu, že jsem měl naplánovanou na 3.2. sternálku, přišel mi jí píchnout on na covid pokoji. A víte co? 2x mě bodnul a nic. Studna vyschla. Ani kapka.

Takže jdu 9.2. na trepanobiopsii, což je odběr kostní dřeně z pánve. Tak jsem zvědav, jaký je odběr kostní dřeně z pánvičky.
Pak mě čeká už necelých 14dní „volna“ a pak zase chemo batůžek.

9. únor 2022

Vzhledem k tomu, že jsem stále pozitivní, ale bohužel i na omikron, všechny plány se ruší do doby vymýcení omikronu...

 

 

A zde bych měl něco na srdci: všichni, kteří se dočetli až sem, je jim 40let a méně a mohou nebo mají tu možnost, ať to udělají nejlépe zítra. Začnu trochu zeširoka.

Do doby, než jsem onemocněl touto nemocí, jsem chodil po světě se zavřenýma očima a kromě svých „problémů“ jsem se o problémy ostatních moc nezajímal. Na mou malou obhajobu musím poznamenat, že každý rok jsem poslal finanční obnos někomu, kdo to potřeboval víc než já.

Ale neskutečně mě teď mrzí a to už nikdy nenapravím, že jsem nechodil darovat krev. Mohl jsem, ale samozřejmě bylo tisíc výmluv, proč to nejde, nemám čas a další nesmysly.

Další věc, která mě neskutečně mrzí, je, že jsem se nezapsal do registru dárců kostní dřeně. Důvod? Opět neznámý. Nikde to na mě nevybliklo, neznal jsem nikoho takového, atd. Prý to bolí a podobné další nesmysly.

Teď, když čekám já na svého dárce, ani si nedokážete představit, jak mi to rve srdce, že jsem to nikdy neudělal a nezajímal se o to. Nezajímal se o někoho, kdo čeká na naději.

Chtěl bych Vám touto cestou říct: „Neudělejte stejnou chybu jako já!“. Ono na tom totiž nic není. Bludy o tom, že to bolí, jsou dávnou chimérou. Dnes se dělá odběr kostní dřeně bezbolestně. Bohužel i v dnešní době to lidé nevědí.

Když to uděláte, dostane více, než dáte, věřte mi. Ten pocit, když zachráníte život někomu, kdo dnem a nocí přemýšlí, kolik toho času ještě má, bude k nezaplacení a nic Vás nenaplní více. Navíc se někomu zapíšete do života tak, že to bude Váš nový pokrevní bratr nebo sestra, protože pacientovi se začne tvořit „vaše“ krev. Přemýšlejte o tom a zachraňte někomu život. Děkuji za všechny čekající.

A já ve waiting módu, společně s přítelkyní, se jdeme pokusit udělat něco pro zlepšení osvěty registru dárců kostní dřeně. Pár vzorků už máme. ☺

Příspěvek do registru dárců kostní dřeně...