“ROZHODLA JSEM SE, ŽE POBĚŽÍM, DOKUD NEOMDLÍM”

Soňa Kotulková, běžkyně a bloggerka Running2

Soňa Kotulková je redaktorkou časopisu pro ženy a jednou měla napsat článek o běhání. Dnes se svým partnerem Michalem Hrabcem vede úspěšný blog Running2. Na jejich články netrpělivě čeká 17 tisíc čtenářů měsíčně. Jaký je její příběh? Běhala odjakživa?

“Běhání jsem od základní školy nenáviděla. Běhali jsme patnáctistovku a já neuběhla nic, prostě jsem to neudýchala. Článek o běhání jsem šla psát spíš z donucení, měla jsem jen outodoorové boty, bundu a kalhoty. Trenérka mi ukázala to nejdůležitější — jak správně dýchat a že mám běžet pomalu. A najednou to šlo,” rozpomíná se Soňa na své začátky.

“Začala jsem běhat pravidelněji, taky proto, že jsem byla sama a potřebovala jsem nějakého koníčka. A běh mi život obrátil naruby. Dostala jsem startovné na půlmaraton, který jsem původně běžet neměla. Zkusila jsem to a doběhla jsem úplně na pohodu. Říkám si, že bych ještě běžela, měla jsem takovou hezkou energii. A v tom se objevil Michal a oslovil mě. Byl to nejhezčí den v mém životě, říkám si, že jsem si ho tou dobrou energií přitáhla.”

“Píšeme o tom, co nás zajímá. Běh nám dává spoustu podnětů.”

Soňa a Michal se stali běžeckými a později i životními partnery. Sdílejí spolu i lásku k přírodě, kde nejraději běhají trailové tratě. Postupem času zjistili, že jim běhání nabízí spoustu podnětů a že by o nich chtěli psát. Od tohoto nápadu jim trvalo měsíc, než vznikl blog Running2.

“Píšeme o tom, co nás zajímá. Děláme to s myšlenkou, že když to baví nás, bude to bavit druhé. Výhoda je, že jsme kluk a holka, takže si tam každý najde to svoje. Kluky zajímají spíše techničtější věci, u holek jsem třeba měla obrovský úspěch s článkem, jak se na běhání nalíčit,” směje se Soňa.

U toho ale obsah blogu rozhodně nekončí. Dvojice pravidelně testuje nové běžecké vybavení a stejně přesvědčeně vyzvedne dobré stránky, jako okomentuje případné nevýhody. Začínajícím i pokročilejším běžcům blog nabízí cenné rady ohledně stylu a techniky běhání. Jednou z nejoblíbenějších kategorií jsou pak články “Jak na to”.

“Hodně cestujeme a na místech, kde jsme, vždycky běháme. Když jsem musela vyběhnout na nejvyšší horu ostrova Kos v 35 stupních, tak jsem zuřila. Nahoře to ale byl ten nejhezčí pocit,” usmívá se Soňa blaženě. 

“Běhám všude, kam přijedeme. V tropech i dešti, po městě i v lese, po rovině i na vysoké hory.”

Běh ji činí šťastnou a když běží s Michalem přírodou, nechybí jí vůbec nic. Podle ní se dá běhat kdekoliv a za jakýchkoliv podmínek.

“Už jsem běhala na různých místech a v různých situacích. Na Mauriciu jsem běhala v dešti. V Berlíně to bylo zajímavé v městských lesoparcích. Hodně netradiční je půlmaraton v Beaujolais, je to spíše takový zážitkový běh. Na občerstvovacích stanicích se jí klobásky, stejky a sýry, tancuje se tam a samozřejmě pije nové božolé.”

Na alkohol ale Soňu moc neužije, naopak vůbec nepije. Snaží se o dobrou životosprávu a velmi dbá na kvalitu toho, co jí.

“Když dáte do auta lepší benzín, auto lépe jede,” vysvětluje svoji filozofii, zároveň ale přiznává: “Samozřejmě taky hřeším. Potřebuju čokoládu a i když nejím žádné pečivo, mám ráda dortíky. Člověk z toho musí mít také radost, i když já mám životní styl docela zdravý pořád.”

“U collallocu jsem viděla efekt už po 14 dnech.”

Soňa si vybírá i mezi doplňky stravy. Bere jich hodně, ale důsledně se dívá na složení a snaží se vyhnout chemickým věcem. Před měsícem jsme jí poslali na testování i collalloc.

“Já jsem už nějaké doplňky stravy s kolagenem brala, protože cítím, že to potřebuju na kolena a že se mi pak lépe běhá. U collallocu mě překvapilo, že jsem první efekt viděla už po 14 dnech, což u ostatních bylo minimálně za měsíc až čtvrt roku. No a samozřejmě jako ženu mě moc potěšil i efekt na pleť. Protože se kosmetikou zabývám, vím, že pleť potřebuje výživu zevnitř a kvalitní nutrikosmetika je teď velký beauty trend.”

Taková reference nás samozřejmě velmi těší, zvláště od redaktorky, která se zabývá kosmetikou. Recenzent se v ní ale nezapře a tak nám radí svůj vlastní postup při užívání collallocu.

“Piju ho před spaním, protože jsem se dočetla, že je to dobré pro linii. A tak si na něj vždycky vzpomenu. Nečekám ale, až se rozpustí, musím mít všechno hned. Takže prášek nasypu do shakeru, takového s mřížkou na sportovní nápoje, zatřepu, ono se to rozmíchá a nemusím čekat, až se rozpustí,” prozrazuje svůj zlepšovák.

“Běh není o rychlosti nebo o výkonech, nesmíte to přepálit.”

Dobrá životospráva je složena nejen z pohybu, kvalitního jídla a doplňků stravy, Soňa vidí velký přínos běhu i v odbourávání stresu.

“Běh výborně vyčistí hlavu. Lidé jsou dnes hodně vystresovaní, řeší hodně věcí a když běžíte, můžete na všechno zapomenout. Běhat je dnes hodně trendy a hodně lidí proto začíná i běhat. Je ale důležité začít s někým, kdo vám vysvětlí dýchání a techniku. Jinak odpadnete kvůli píchání v boku a nezjistíte, jaké benefity běhání má,” radí Soňa začátečníkům.

“Důležité je mít na paměti, že se to nesmí přepálit. Minimálně v začátku běhání není o rychlosti nebo o výkonech. Samozřejmě je hezké, když se čas povede. První půlmaraton jsem běžela za 2 hodiny a 2 minuty. Neměla jsem hodinky, běžela na pohodu a zvládla jsem to úžasně,” přidává Soňa vlastní zkušenost. 

“Za tři měsíce jsem potom běžela v Olomouci, dostala jsem hodinky a říkala si, že to chci dát pod 2 hodiny. Pořád jsem si hlídala čas, vůbec jsem si běh neužila a do cíle jsem vběhla úplně hotová. Zaběhla jsem to sice 10 sekund pod 2 hodiny, ale užít si to bylo lepší.”

Přesto Soňa cíle v běhání má a ráda si je plní. Dnes jsou spojeny s přírodou a trailovými tratěmi, ráda by se ale podívala do velkých běžeckých destinací. Chtěla by vidět Golden Gate Bridge v San Franciscu, běžet v Bostonu a New Yorku, lákají ji Drážďany, Vídeň, Budapešt, Londýn. 

Zajímavých míst má před sebou hodně, například za měsíc se fanoušci a čtenáři blogu Running2 mohou těšit na běžecké zápisky z Indie. Žádné výkonnostní cíle si neklade, tím posledním překonaným byl pro ni pražský maraton.

“Pražský maraton pro mě byl výkonnostní milník.”

“Nebylo to pro mě jednoduché. Začalo to už před maratonem. Šla jsem na takovou malou trať, abych se protáhla. Nebyla jsem ale schopna uběhnout ani 5 kilometrů. Podpořil mě Michal, který říkal: To jsou nervy, zítra to dáš,” vzpomíná Soňa na nejtěžší chvíle běžecké kariéry.

“Druhý den jsem běžela po Praze a bylo mi fajn. Praha mě baví, běžela jsem po Karlově mostě, koukala na lidi, všechno v pohodě. Najednou mě na 27. kilometru chytila migréna a já nemohla dál. Zakousla jsem se ale a rozhodla se, že poběžím, dokud neomdlím. Snažila jsem se po lidech sondovat nějaký prášek, ale bez úspěchu, tak běžím dál a jak jsem to moc chtěla doběhnout, hlava přestala bolet. A to je na běhu také důležité. Běh učí člověka znát sama sebe. Myslela jsem, že nemám silnou vůli a až když se lámal chleba, tak jsem zjistila, jak to je.”

“Nejsme připraveni na popularitu, ale zatím s sebou přináší samé fajn reakce.”

Komunita okolo běhání je velká a silná a blog Running2 se mezi běžci stává stále oblíbenějším a navštěvovanějším.

“Nevím, jestli jsme připraveni na popularitu. Já asi moc ne, ale musím si zvykat, že nás lidi poznávají, třeba na závodech. Ale ty reakce jsou hezké, takže je to zatím fajn,” popisuje Soňa pocity z úspěchu blogu. Běžce má moc ráda, jsou to podle ní lidé přátelští a otevření.

“Když se potkají, tak se zdraví ahoj. Lidi na procházce se tak nezdraví. A u běžců je jedno velké společné téma — běh. Takže se spolu začnou bavit, začnou spolu třeba i běhat. Mám partičku holek, běháme spolu, samozřejmě u toho kecáme a probíráme všechny možné věci,” usmívá se Soňa a svěřuje se i s dalším milníkem, který překonala. 

“Nikdy jsem nechtěla běhat závody. Právě proto, že běh nevnímám v souvislosti s výkonem a vyhráváním. Ale zaběhla jsem jich pár a teď se té atmosféry nemůžu nabažit. Jsem trémista a nenávidím starty, ale všechno to vyváží vbíhání do cíle. To miluju, to je prostě nejvíc.”