Šárka Divácká: Sorry — pečeme jinak

Všechno je tak, jak má být. A svět má být bohatší o Sorry — pečeme jinak. Šárka Divácká a její holčičí tým vybudoval úžasné místo na zemi, kam rozhodně chcete zajít na dortík. Ty vznikají přímo na místě z alchymistických formulí a je v nich obsažena magie chuti.

Prvním velkým úspěchem byl Šárčin Red Velvet, červený dort se zeleným absinthovým krémem. Stal se hitem brněnských kaváren a cukráren. Šárka se s ním vydala vstříc vlastnímu podniku a pestré přehlídce svého umění.

Pečeme zábavně, pečeme barevně, ale nejdůležitější je chuť…

“Prý pečeme jinak, zábavně a barevně. Co je na tom pravdy, musí každý posoudit sám, ale určitě se o to snažíme. Každý náš dort by měl být něčím zajímavý, ať už svým složením nebo designem. Nejdůležitější však vždy zůstává chuť.

Samozřejmostí je, že nepoužíváme žádné směsi z prášku, ztužené tuky ani například rostlinnou šlehačku. Připravujeme si svoje domácí sýry – domácí cream cheese a mascarpone. Z těch pak vyrábíme krémy do našich dortů a cheesecaků,“ říká Šárka a zve nás dál.

Pověsíte si jeřába, zdraví a štěstí vám už neulétne…

Přivítá vás vřelý prostor v historickém domě, první místnosti dominuje obrovský železný lustr. Návštěvníci si na něj věší papírové jeřáby, které si tu během návštěvy sami složí.

„Je krásné pozorovat, jak lidé pokládají telefon z ruky a než se jim donese dort a káva, skládají tento japonský symbol zdraví a štěstí. Stejně jako si v Paříži lidé zamykají lásku na mostech, u nás si pověsíte svého jeřába, aby vám už nikdy zdraví ani štěstí neulétlo. Samo jeho skládání vás odkloní od dnešní přetechnizovanosti.”

Vařila jsem brambory a napadlo mě, že s kmínem jsme ještě nic nedělaly…

“Přes 12 let svého života jsem byla ponořená do cukrařiny a chemie. Už od malička mě bavilo pečení a postupně jsem začala experimentovat s chutěmi. Abyste byl dobrým cukrářem, musíte chápat procesy, které se odehrávají při pečení těsta, co se děje s čokoládou, pokud ji člověk temperuje, stejně tak však chápat procesy při sýření sýru nebo zadělávání kvásku.

Cukrařina je pro mě hra. Aby člověk něco vytvořil, musí mít mysl otevřenou. Někdy se stane, že jdu takhle po ulici a říkám si: to by byl krásný dezert. Nebo se podívám na historickou budovu a napadne mě: tenhle prvek bych mohla přenést. Jeden čas jsem měla pop-artové období. Hrála jsem si s geometrickými tvary. Pořád je co objevovat.”

Čerpala jsem z pop-artu, hrála si s geometrickými tvary…

“Nedávno jsem vařila brambory a vzala do ruky kmín a napadlo mě, že s kmínem jsme vlastně ještě nic nedělaly. Přišla jsem do práce a s kočkama jsme vytvořily kmínovo-banánové pralinky.

Fungujeme tak, že vezmeme surovinu, která není pro cukrařinu až tak obvyklá, jako například černý česnek, hrášek nebo celer a kombinujeme. Zase je to o otevřené mysli. Lidé se bojí si hrát. ”

Zázraky se ale nedají dělat bez dobrého týmu a Šárka na svoje kočky nedá dopustit.Společně tvoří silnou holčičí sestavu osobitých talentů. Inu, nadarmo se neříká: jaký pán, takový krám.

Že bych se cukrařinou mohla živit, mi dlouho nedocházelo…

“Moje cesta k cukrařině, je takový paradox života. Vystudovala jsem dopravní průmyslovku a nějaký čas „bojovala“ na univerzitě obrany. Pracovala ve spediční firmě i s akciemi. Cukrařina však se mnou šla celým životem jako moje velká záliba. To že bych se jí mohla živit, mi ale dlouho nedocházelo.”

Šárka onemocněla nemocí rovnovážného ústrojí, mívala silné závratě a stavy, které často končily v nemocnici. Trvalo to dlouho. Naštěstí našla osvícenou doktorku, která jí dokázala pomoci. Byly dny, kdy nemohla fungovat a jediné, co ji drželo, byla cukrařina.

“Vždycky jsem se ptala, proč já? Ale všechno má svůj důvod. V tyto dny jsem musela něco dělat. Vstát z postele, vyčistit si zuby. Bavila mě historie, lékařství a samozřejmě chemie, z ní jsem hodně vycházela. A všechno, co jsem se tehdy naučila, se zúročilo v cukrařině. Paradox? Ne, vše souvisí se vším.

Vezmeme surovinu, která není pro cukrařinu až tak obvyklá…

Na obarvení pralinek musíte vědět, jak pracovat s pigmenty, co například znamená a způsobí podkrystalizované kakaové máslo, nebo kolik xantanové gumy je tak akorát.

Poučila jsem se z toho. Vždy když se mi děje něco nepříjemného, už se neptám: Proč zrovna já? Vím, že to tak má být, že vše má svůj důvod.

Život je taková detektivka a vy se v ní musíte naučit číst. Nahlížet na to, co se mi děje „jinou optikou“ Pochopit, proč to tak mělo/​musí být. A pak se přestanete trápit.

ze světa collalloc

další články na blogu