“ZABIJ V SOBĚ TO LÍTOSTIVÉ ŠTĚŇÁTKO!”
Veronika Hvízdalová, Superwomen.cz, Veronika Klimešová, BforB
Superwomen Veronika a Veronika jsou skutečnou Mladou energií Brna. Jejich ranní Breakfast je For Business. Před obědem si rády dají marketing nebo networking. Odpoledne se zapáleně vrhnou do boje za Persefonu a vysněné Centrum pro oběti domácího násilí. Večer si s chutí vypijí kávu v milém kolektivu kamarádek z Ladies Clubu a okolí se snaží sdělit myšlenku Be Unique. Svým vytížením připomínají vrcholové manažery a svým posláním některé ze svatých žen. Veronika Hvízdalová a Veronika Klimešová je dynamický tandem dvou krásných mladých dam, které ze světa chtějí mít lepší místo.
Potřebujete pomoci se svým podnikáním, rozvinout kontakty nebo poznat zajímavé lidi? Zkuste začít snídaní v jednom z 10 brněnských podnikatelských klubů BforB. Veronika Klimešová je brněnskou ředitelkou této nadnárodní byznys komunity a sama některé kluby vede.
“Byznys roste sdílením kontaktů a tvorbou nových projektů.”
VK: “Sdružujeme podnikatele, kteří se na byznys dívají podobně. Chápou, že roste vzájemným sdílením kontaktů, mluvením o projektech a broušením myšlenek. Členové klubů chtějí mít okolo sebe lidi s podobným pohledem, kteří řeší podobné problémy a jsou jako oni otevřeni vzájemné pomoci a spolupráci. V jednotlivých klubech je jeden obor vždy zastoupen jen jedním člověkem. Nevzniká tak konkurence a členům je naopak k dispozici poměrně široká paleta odborníků.”
VH: “BforB funguje jako velká rodina. Jsme kamarádi, přátelé a trávíme spolu čas v rámci byznysu i mimo něj. Zdaleka nejde jen o příjemné prostředí, ve kterém se jednou za dva týdny potkáme. Máte pocit, že někam patříte, s některými je pak provázanost i bližší. A když se mě někdo zeptá na doporučení z toho nebo onoho oboru, rovnou mi naskakují jména.”
VK: “Každý má okolo sebe spoustu lidí a může někoho doporučit. Odpadá tak nepříjemné telefonování na studené kontakty a oslovování lidí, kteří o člověku nic neví a často vědět ani nechtějí. Najednou se můžete pohybovat ve světě těch, kteří jsou na setkání s vámi připraveni a těší se na ně. Každá schůzka je pak velmi příjemná, ať už je její výsledek jakýkoliv.”
“Najednou se pohybujete ve světě lidí, kteří jsou na setkání s vámi připraveni a těší se na ně.”
VH: “Samozřejmě to není tak, že někdo přijde a všichni mu nasypou všechny své kontakty a předají zkušenosti. Příchozí musí ostatní přesvědčit, že má o ně zájem a chce jim taky pomáhat. Stávající členové pak o přijetí nováčka hlasují a dostat se do již zaběhlých klubů nemusí být jednoduché. Každý ale do nich na doporučení může přijít a jako host se krátce představit.”
S BforB je velmi těsně provázána i komunita sdružující se okolo projektu Superwomen.cz. Veronika Hvízdalová ho založila před více než rokem, když četla o syndromu superwomen — žen, které chtějí být dokonalé v práci i v osobním životě a přitom zapomínají samy na sebe a často končí nervovým zhroucením.
VH: “Něčím podobným jsem si sama procházela a Veru mě přesvědčila, ať o tématu na BforB promluvím. Zpětná vazba mě překvapila, podobné problémy totiž řeší nejedna žena. Najednou jsem měla v ruce spoustu příběhů a přišlo mi škoda, aby to tím skončilo. Tak jsem o tom začala psát na Superwomen.cz. Chci ženám sdělit, že nevadí, když nejsou dobré ve financích nebo třeba neumí vařit. Každá je originální, jedinečná a úžasná. Jen je potřeba si to uvědomit.”
VK: “Téma se ukázalo tak silné, že Verča minulý rok otevřela Superwomen klub a v únoru jsme společně jsme v červnu založily BforB Ladies Club, kde se setkávají jenom ženy. Bez přítomnosti mužů odpadá potřeba soutěžit a spousta vzájemné řevnivosti. Ženy tu mohou být nenamalované, mohou volně projevovat emoce a nečelí za to žádné kritice. Jsou prostě samy sebou, protože si mohou dovolit být nedokonalé. BforB Ladies club je o budování kontaktů a dlouhodobé obchodní spolupráci. Na Superwomen klubu je každé setkání věnováno nějakému ženskému tématu. Probírali jsme etiku, sebelásku nebo superpotraviny, na řadě je móda, nákupy a velmi populární lifestyle.”
“V Ladies Clubu si ženy mohou dovolit být nedokonalé.”
VH: “Se Superwomen mám velké plány. Mým snem a cílem je vytvořit inspirativní online magazín, který se kromě příběhů zajímavých žen bude zaměřovat i na módní návrháře v České republice. Koncepčně to bude kombinace mužského Forbes a ženského Elle. Příběhů a témat je hodně. Ženy vypráví, co dělají, proč začaly podnikat, jak na to reagovalo jejich okolí. Velkým tématem je prosazení se v mužském světě. U poslouchání takových životních příběhů jsem vždycky fascinována, co my ženy dokážeme a s čím se musíme potýkat.”
VK: “Magazín bude ale plný i celé řady odlehčenějších témat, které budou ženy zajímat, bavit a vzdělávat. Osobně se nejvíc těším na to, až budeme s Verčou recenzovat kavárny.”
Ženské téma je v obou Veronikách silně obsaženo a promítají ho i do své charitativní činnosti. Ze svých akcí hojně přispívají na zvířata, rodiny těžce nemocných dětí a Persefonu, nadaci pomoci obětem domácího a sexuálního násilí.
VK: “Máme dlouhodobý cíl vybudovat v Brně specializované centrum. Oběti těchto činů totiž procházejí sekundární traumatizací při následném vyšetření nebo výslechu policie. Centrum by toto svým příjemným a bezpečným prostředím dokázalo potlačit nebo eliminovat. Bohužel ale v Brně chybí.”
“U charity nejde jen o finanční pomoc. O problémech se musí vědět a mluvit.”
VH: “Z naší strany to ale není jen o finanční pomoci. Každá částka je zajímavá, ale vzhledem k velikosti problému je to jen kapka v moři. Proto se také snažíme, aby se o problémech vědělo a mluvilo. Známe spoustu podnikatelů a mnoho z nich je ochotno něco podporovat. Zviditelněním problematiky se snažíme, aby své téma našli a navázali dlouhodobou spolupráci.”
Na podporu vzniku Centra pro oběti domácího násilí vznikl i charitativní projekt Mladá energie Brna. Výtěžek z tohoto souboru akcí bude na záměry Persefony kompletně věnován.
VK: “Celý projekt jsme zahájily galavečerem v únoru. Prezentovaly se na něm ženské ambasadorky, které se rozhodly projekt podpořit. Na tento večer budou navazovat další akce s podobnou tématikou a vznikne celá řada uměleckých děl, jejichž koupí podnikatelé Persefonu podpoří.”
Dobrou věc se snaží podporovat i collalloc, který se do projektu obou Veronik s radostí zapojil. Synergie je zřejmě vzájemná, protože Veroniky zase nedají dopustit na collalloc.
VH: “Skvěle zapadl do mého dne, pití collallocu je součástí mého ranního rituálu. A když jsem jednou spala u rodičů a zapomněla si ho vzít s sebou, byla jsem ráno nervózní. Ráda pro sebe něco dělám. Hodně se mi lámaly nehty a ráno po probuzení jsem vždycky měla plný polštář vlasů. Teď mám nehty perfektní a vlasy mi přestaly padat. Nevěřila jsem, dokud jsem nevyzkoušela.
“Hodně se mi lámaly nehty a ráno jsem měla plný polštář vlasů.”
VK: “Já vždycky v kuchyni koukám na krabičku a říkám si, jak je krásná. Kromě efektů, které popisovala Verča mi collalloc hodně pomohl letos na horách během zimní lyžovačky. Pro mě jako nesportovce je vždycky velkým utrpením, druhý den mě všechno tak bolí, že se bojím si lyžáky nazout. Tentokrát jsem ale odlyžovala 6 dní po sobě, celou dobu jsem se cítila svěží a dokonce se mi na nohou neudělaly ani mé obvyklé modráky. Takže na regeneraci funguje skutečně báječně.”
Veroniky svou činnost shrnují pod pojem business development a nejen v této oblasti mají velmi podobný pohled na svět. Jejich tandem funguje, obě dvě srší energií a kreativitou. Sílu ale musí také někde brát a dobíjet se.
VH: “Já mám vystudovanou Univerzitu obrany, obor Ochrana obyvatelstva. Obsahově jde hodně o management, ale se zajímavým přesahem k pomoci lidem. To je něco, co mě baví a přináší krásné pocity. K nejsilnějším momentům pak patří dojetí zástupce organizací, kterým pomáháme, to mě skutečně naplňuje.”
VK: “Já nejlépe dobíjím energii vědomím, že jsme pomohli dobré věci a že to mělo smysl. Byla jsem tak od malička vedená a na to ještě vystudovala psychologii. S nadsázkou se říká, že všichni na psychologii mají zachráncovský komplex. Asi ho mám taky, tak ho uspokojuji prostřednictvím charity.”
“Chlap je hlava rodiny, ale neznamená to, že rezignuji na vlastní cíle.”
VH: “A máme toho společného víc. Seznámily jsme se na BforB a začaly spolu mluvit. Časem jsme zjistily, že si jsme nejen blízké věkově, ale máme společná témata a stejný pohled na ně. Částečně se podobáme i pracovní historií. Obě jsme například prošly světem financí a z dnešního pohledu to byla zkušenost k nezaplacení.”
VK: ”Finance jsou mužský svět a to mě hodně posunulo ve vnímání vztahů a věcí. Musela jsem překonat představu, že jako ženská ničemu nerozumím, nemám právo se chovat jako chlap a nejraději bych měla být zticha doma u plotny. I když to tak nemusí vypadat, jsem svým založením antifeministka. Z domova mám zažité, že chlap je hlava rodiny a stará se o její příjem, žena má na starosti spíše děti. Beru to, ale přece to neznamená, že rezignuji na vlastní cíle.”
VH: “Já mám z tohoto prostředí podobné zkušenosti. Vedli mě tvrdí logici, kteří potlačovali mou ženskost a emoce. Vždycky mi říkali: Zabij v sobě to lítostivé štěňátko! Byla to velká zkušenost, za kterou jsem dneska ráda. I když jsem se tak vycvičila, že mi dodnes nejde brečet.”
“Kde je vůle, tam je cesta.”
VK: “Zkušenost to byla dobrá, každá jsme si z toho něco odnesla a naštěstí se potom vydala vlastní cestou. Dnes já většinou držím odstup a chvíli mi trvá, než s někým navážu vztah. Na Verči obdivuji, jak dokáže být bezprostřední a emocí naopak plná. Prostě přijde, začne si s lidmi tykat a hned jsou kamarádi.”
VH: “Mám taky nejlepšího učitele networkingu, Veru v tom vnímám jako svého guru. Mám u ní jistotu, že vždycky všechno vyřeší. Například stresová situace hodinu před začátkem galavečera — píše moderátor, že přišel o hlas. Vyplašená to říkám Veru a ona na to klidně odpoví: Tak si to odmoderujeme samy.”
VK: “Řídím se heslem svého kamaráda: Kde je vůle, tam je cesta.”
VH: “To můžu potvrdit, jsme totiž obě puntičkářky a jsme také hodně důsledné. Verči něco řeknu a mám jistotu, že se to skutečně stane. Ne vždycky to takhle u lidí funguje. Naštěstí s těmi, co máme okolo sebe, je domluva dobrá a nám se tak daří.”
VK: “Důležité je nebát se s lidmi komunikovat, protože jinak neuspějete. Musíte s nimi mluvit, napsat jim nebo zavolat. Pak máte slušnou šanci.”