“MÁMA, KTERÁ DOBYLA SVĚT”

Lucie Brešová dobyla svět. Vybudovala veleúspěšný internetový portál na prodej letenek kiwi.com. Tým o deseti lidech se jí během několika let zvětšil na téměř 2000 lidí. Tou pravou zkouškou ale prochází nyní. Je matkou jednoročního chlapečka a chce mu dát stejnou energii jako dala do své společnosti.

 “Pracovala jsem pořád, neměla jsem volný víkend, večer, nic. Po nocích jsem dodělávala resty, ověřovala prodeje. Prostě 100% nasazení,” směje se Lucie, šéfka jedné z nejdynamičtějších společností na světě. 

“Myslela jsem si, že jsem zaneprázdněná. Mylně. Teprve až s dítětem jsem zjistila, kolik času jsem promrhala.”

“Neměla jsem žádnou příručku, co dělat.”

“Před čtyřmi lety jsem přijímala nabídku zakladatele společnosti Olivera Dlouhého a přidala jsem se k němu jako šéfka provozu. Při rozhodování pro mě byl inspirativní jeden motivační citát: Když vám někdo nabídne skvělou příležitost, řekněte ano. Jak se to dělá se naučíte později.

Nevěděla jsem, do čeho jdu. Jak jsem rychle zjistila, neexistuje příručka ‘Co dělat, když vám firma vyroste o 500 lidí za rok’. Připadala jsem si, jako kdybychom stavěli obrovský nákupní dům. Zákazník už nakupuje v prvním patře, my ještě nedokončili eskalátory a v přízemí je obrovský požár.”

Lucie vzpomíná na začátky brněnské společnosti Skypicker, která vznikla díky neotřelému nápadu propojovat lety tak, aby vycházely co nejlevněji. Poptávka po jejich službě se okamžitě stala globální a firma kiwi.com rostla do závratných výšin.

“Problémy jsme řešili za pochodu.”

“Uhasili jsme tedy požáry a začali se soustředit víc na růst a na plnění toho, co děláme. Moje mise byla od začátku jasná. Jít za Oliverovým snem, postavit firmu. Na začátku jsme neměli nic, bylo nás deset, programátoři a dva tři “bookeři”, kteří Oliverovi pomáhali manuálně bookovat letenky. 

Já jsem zastřešovala zbytek. HR, zákaznickou podporu, finance, facility, právní oddělení. Postupně jsem stavěla jednotlivé odborné týmy. Problémy jsme řešili za pochodu, s každou velikostí byly různé obtíže. Na začátku to celé vypadalo jako nesplnitelná mise.”

Lucie vysoké pracovní nasazení pocítila i na zdraví. Začala bývat více nemocná, cítila fyzické vyčerpání. Uvědomila si, že je důležité nezapomenout na sebe a začala na sobě pracovat. A tak nějak do toho zapadlo i založení rodiny.

“Nejlepší investice je vaše dítě.”

“Firma bylo takové moje miminko. Na začátku potřebovala měnit plínečky, teď vyrostla v nevěstu na vdávání. Zjistila jsem, že už nepotřebuje, abych ji vedla za ručičku. Všechny týmy mají senior management a jsou schopni plně převzít veškeré role. Cítila jsem, že můj úkol je splněn.”

Nyní už chod společnosti zvládne řídit její tým a Lucie tak na firmu může dohlížet jen jako akcionář. A než se pustí do další výzvy, věnuje se svému ročnímu synovi.

“Zjistila jsem, jak musím velice cenně vážit čas, plánovat, co v něm budu realizovat. Takže v kanceláři využívám toho, že se můžu potkat s lidma a věnuji se kolegům. Doma pak řeším věci přes počítač, kde nepotřebuji přímou interakci s ostatníma.

Zbytek času samozřejmě věnuju svému dítěti, to je ta nejlepší časová investice. Musela jsem si ujasnit priority a začít některé věci outsourcovat. Například nákupy řeším přes rohlik.cz, mám slečnu na úklid a chůvu, která mi pomáhá.”

“Nevěděli jsme, že to není možné.”

K dosažení takové mety je potřeba speciální skill set, soubor vlastností, které umožní člověku překonávat překážky tohoto typu. Lucie při motivování s nadsázkou používala metaforu švába, nezahubitelného živočicha, který se nedá ničím zastavit.

“Chtělo to obrovskou dávku vytrvalosti. Říkala jsem, že se nenecháme zašlápnout, přežijeme atomový výbuch, můžou se nás snažit zničit, ale my jedeme dál. Jako holka jsem byla vychovaná, že se mám slušně chovat a mluvit pravdu. Očekávala jsem, že tak fungují i ostatní a bylo to pro mě někdy dost velké rozčarování.

Jsou lidé, kteří vám otevřeně lžou do očí, řeknou A a vyjdou ze dveří udělat B. Musela jsem se v tomto směru trošku otužit a zvyknout si, že ten svět není úplně jednoduchý. Možná to byl jeden z předpokladů mnoha dalších úspěchů. Možná ale kdybych měla víc zkušeností, nikdy bychom to nedokázali. Ale když jsme nevěděli, že to není možné, tak jsme šli a udělali to.”

“Nezačnu chodit v kalhotech a košili, zůstávám ženou.”

Lucie Brešová to neměla jednoduché ani jako žena. Spoustu mužů špatně snáší něžné pohlaví jako šéfa.

“Na tohle jsem z legrace říkala: Vážně? Nestihla jsem si všimnout. U nás ženy neberou míň, nemají méně příležitostí. Nicméně jsem zjistila, že na vedoucí pozici člověk pocítí ledacos a můžu potvrdit, že muži a ženy jsou dva živočišné druhy. Jsme sice v 21. století, rozhoduje to, na co člověk má a mluví za něj výkony. Přesto je v lidech hluboko zakódované, není to věc, kterou přeprogramujete za pár let.

Mám na to jednoduchou radu. Nebát se, zůstat ženou. Nezačít chodit v kalhotech a košili, aby si vás muži vážili. Rozhodně ženskost nepotlačovat, zároveň ji ale nezneužívat v profesním světě. To se pak proti člověku rychle otočí.”

“Hledají cesty, řeší, jak je stavět.”

Průměrný věk zaměstnanců kiwi.com je 27 let a je jasné, že tento názor nezastávají všichni. Na pracovištích i na pověstných večírcích vznikají energické vztahy. Ty ale firmě zatím dále prospívají. Právě pracovní kolektiv je dalším z faktorů úspěchu této společnosti.

“Musí se hodně dbát na jejich motivaci. Každý chce být součástí něčeho, jsou pro věc nadšení, rozumí ji a dělají ji s originálním přístupem. Hledají cesty, řeší, jak je stavět. Lidi oceňujeme, vážíme si nasazení, protože bez nich bychom tady nebyli. 

Mají u nás stabilní zaměstnání, dobrý plat. Na druhou stranu někdy chybí klasická disciplína, pracovní návyky. Je to známý problém milenials a zaměstnavateli se pak taky nechce dávat každý den lízátko.”

“Hraji mentální šachy.”

Lucie odchází z vrcholové pozice v byznysu s letenkami, naplnění jejího životního poslání je však teprve na začátku.

“S tímto rostoucím světem rozhodně chci zůstat v kontaktu. Zajímají mě exponenciální technologie, řešení velkých světových problémů jako je nedostatek vody, hladomor, energetické zdroje, bezpečnost. Technologie na jejich řešení už dnes existují, jen je potřeba je aplikovat, kombinovat a na dané otázky hledat správné odpovědi.

Při rozhodování se řídím intiucí podloženou znalostmi a zkušenostmi. Snažím se přemýšlet dopředu. Když udělám krok A, co se stane za kroky B, C a D. Jak bude protistrana reagovat a jakou variantu podle toho zvolím. Hraji takové mentální šachy.”