Adrian Brandýs: Influencer je každý z nás

“Jsem hlavně content creator, tvůrce obsahu. Tvořím obsah a nabízím ho lidem na sociálních sítích,” říká o sobě Adrian. Slovo influencer nemá příliš rád, má pocit, že to nevystihuje pravou podstatu věcí. “Influencerem nejsem jen já nebo někdo slavný. Influencer je každý z nás, každý z nás ovlivňuje někoho svými názory, fotkami nebo jinými sděleními. Když někomu něco řeknu, ovlivním ho. Jde jen o to, že každý máme jiný dosah. Někomu naslouchá lidí pár, někomu jinému třeba pár tisíc.”

Adrian na sociálních sítích funguje už od jejich samotného počátku. Svou kariéru ve světě internetu nastartoval jako blogger na svém webu, později působil snad na všech sociálních sítích včetně těch, které už dnes neexistují.

Vybudoval si pozici předního českého odborníka na skincare, péči o pokožku, na kterou se primárně zaměřuje. Nebylo to lehké. Cesta k vrcholu byla dlouhá a rozhodně nevedla po růžových lístcích. Vše dokázal díky své vášni pro věc, opravdovosti a osobnímu kouzlu. To ostatně můžete posoudit i sami na jeho Instagramu @thatboy.cz nebo například v originální InstaHEROshow, v jejímž prvním ročníku byl Adrian stříbrný.

“Web byl skvělý v tom, že jsem měl absolutní svobodu. Mohl jsem prostě cokoliv. Facebook byl spíše taková rodinná věc. Hodně mě bavil YouTube, ale měl jsem nevýhodu. Beauty bloggerky to mají jednodušší, protože malovátka na obličej jsou vidět. Ale u skincare maximálně ukážu krém v krabičce a to je tak všechno. Příliš není vidět efekt, do videa nejde ani tak dobře přenést porovnání před a po užití. Ale naučil jsem se s tím pracovat.

V poslední době se také hodně věnuji podcastům. Dnes je běžné, že něco děláte a u toho posloucháte hudbu nebo audioknihy. Já natočím a postříhám podcast, dám to na iTunes a lidé si to můžou poslechnout třeba při práci nebo při řízení. Myslím, že podcasty mají velkou budoucnost.

Gró mé práce na sítích je dnes ale samozřejmě Instagram. Přecházel jsem na něj z Tumblru, to byla má dominantní síť, ale nastoupil Instagram a začal být dominantní. Začátky byly z dnešního pohledu úsměvné. Bylo tam jen asi 10 základních filtrů. Všichni sledovali všechno. Všichni likovali všechno. Ale podoba je hodně závislá na tom, co nabízí technologie a tak se během pár let vyvinul do dnešní podoby. A vyvíjí se rychle dál.”

“Sítě se samozřejmě vyvíjejí společně s fanoušky, dle jejich chování a dle jejich potřeb. Fanoušci na jednotlivých sociálních sítích se také výrazně liší. Na YouTube je třeba nejvíc lidí, kteří přijdou jenom hatovat. Instagram je oproti tomu takový neutrální, spousta lidí nemá ani vyhraněný důvod, proč třeba někoho sleduje, prostě někde slyšeli, že by bylo dobré ho sledovat.

Z mého pohledu je to takový novodobý bulvár. Lidi se mají chuť pochlubit — kde byli, co dělali — a pak si o tom s někým popovídat. Vyzkoušel jsem si být přirozený, ale to lidi moc nebavilo. Hledají něco zajímavého, extravagantního. Když jsem takový look použil na fotky, tak byť to někdy může působit přeumělkovaně, tak to z nějakého důvodu začalo lidi bavit a fanoušci měli tendenci se mnou komunikovat.

Tak se vyprofilovala i moje síť. Na sociálních sítích jste sledován ze dvou důvodů. Buď jste celebrita, tedy někdo známý například z televize nebo z veřejného života. Takový člověk toho moc dělat nemusí, lidé se zajímají o něj, jeho soukromí a sbírají právě ty bulvární klepy. Já jsem známý nebyl, musel jsem se prosadit tím, co sděluji, tím, co říkám.”

“Začal jsem se skincare a vyšlo to, asi jsem měl co říct. Společně se street fashion jsou to dnes ty nejčastější věci, o kterých mluvím a se kterými si mě lidi spojují. Nezajímaly by je informace, že právě sedím s kámošem v kavárně, protože to není věc, kterou bych je pobavil nebo jim něco předal. Když ale řeknu, že je tu nejlepší žemlovka v Praze, už je to nějaká hodnota a doporučení. V mém případě jde ale jen o zpestření, moji fanoušci ode mě nečekají tip na jídlo. Na to mají různé food bloggery, kteří píší a fotí jenom o jídle, kávě nebo restauracích.

Být v oboru skincare klukem uprostřed holek není jednoduché, ale vydržel jsem a začaly mě respektovat. Pochopil jsem u toho, že můžete dělat cokoliv, ale když děláte něco s vášní a energií, dáte do toho všechno, úspěch přijde. Sociální sítě jsou totiž jako televize. Když vás nebaví program, prostě přepnete na jiný kanál. Hledáte něco, co vás zaujme.

Čas od času někteří influenceři vyhoří. Přestane je to bavit nebo se vyčerpají. Začnou být nudní nebo neaktivní, fanoušci pak odcházejí a přestávají mít zájem takového člověka sledovat. Je to problém, zvlášť pokud už nemáte nic jiného, jinou práci, jiné koníčky. Být influencerem je zábavní byznys. Musíte lidi bavit a když je přestanete bavit, tak odcházejí. Když odcházejí, padá sledovanost, ratingy, příspěvky se míň zobrazují, účet se propadá níž, reklama najednou už nestačí na uživení…”

“Pracoval jsem jako Projekt manager v jedné americké firmě, dále v marketingu, ale posledních pár měsíců dělám na Nově. Starám se o komunikaci televize na sociálních sítích. Není to klasická osmihodinová směna — pracuju vlastně pořád, protože televize nefunguje jen od devíti do pěti. Jsem tak pořád naladěný na komunikaci, v práci i mimo ni. Nic jiného ani nezbývá. Chodí mi desítky zpráv denně a musím na ně reagovat. Jsem rád, když se na mě lidé obracejí s prosbou o radu. Například: vyskočilo mi akné, co mám dělat, co na to funguje. To se snažím vždycky odpovědět. Nechci ale, aby se mě lidi ptali na každou blbost. To vždycky říkám: rozklikněte si to na internetu.

Stejně přistupuji i ke komerčním spolupracím. Proto, abych věc doporučil, musí být splněno několik kritérií. Musí to být love brand, něco, co funguje a v čem vidím potenciál. Doporučuji tedy výhradně jen to, co mi samotnému funguje a co mi přijde dobré. Když člověk začíná, má z každé spolupráce radost. Potom je ale těch možností víc a musí si vybírat, aby nebyla každá fotka komerční. A musí přemýšlet i nad jednotlivými produkty.

Na podzim jsem propagoval holící strojek od jedné značky. Je super, skoro denně ho používám. Pak mě oslovila druhá značka a já ji odmítl. Nebudu přece jeden měsíc propagovat jeden strojek a další měsíc druhý od jiné značky. Nebylo by to fér vůči značkám ani vůči fanouškům.”

“Nikdy jsem si nemyslel, že se budu Instagramem živit nebo že mi bude něco vydělávat. Pochopil jsem ale, že je důležité dělat to, co tě baví. Pak to baví i ostatní lidi, protože vidí, že je tam vášeň a opravdovost. A když jako influencer jdu s kůží na trh, samozřejmě se bojím reakce. Když je to upřímné, tréma je pak menší, neberu věci tak doslova. Vím totiž, kdo jsem a nepotřebuji, aby mi to někdo jiný říkal.”