“JE TO DENNODENNÍ DŘINA PŘERŮSTAJÍCÍ VE VÁŠEŇ”

Je mu 21 let a hraje badminton. Hodně u toho cestuje, jeho výkony totiž přesahují hranice této země. Je jednou z mála českých hvězd ve světovém badmintonu. Má olympijské ambice, pod křídla si ho dokonce vzal Petr Koukal. Ještě o něm hodně uslyšíme, protože jeho kariéra právě začíná. Jmenuje se Adam Mendrek.

“Přišlo to nenuceně. Najednou jsem byl okouzlen.”

Představuje čistou esenci sportovce. Má nesporně mimořádný talent, který chce beze zbytku využít. Podobně jako Mozart hudbu i Adam hrál badminton odmala. Vyrůstal na kurtu, kde jeho táta hrál a on sbíral míčky. Dorůstal a už to nebylo jen o koukání. Pinkal. Pinknul jednou, dvakrát, třikrát, desetkát a pak přes síť. Přerostlo to ve vášeň.

“Moje výhoda byla, že jsem k badmintonu přišel sám, přišlo to nenuceně a musím říct, že jsem byl maximálně okouzlen. A stále jsem. Toto byly počátky v Českém Těšíně. Když mi byly 4 roky, přestěhovali jsme se do Brna a tady hraju dodnes. Je to moje hobby i moje profese.”

A profese to není jednoduchá. Zahrnuje hodně cestování, většinou do zajímavých míst. Zdánlivé pozlátko se ale smrskává na začarovaný trojúhelník, kterému se říká LHH: letiště — hala — hotel. Z dané země toho moc nemáte, na prvním místě je badminton, nejrychlejší raketový sport na světě. 

“LHH: letiště — hala — hotel.”

“Aktuální mistr světa je z Dánska, což je obrovský úspěch pro Evropu. Jak je u nás hokej, tak v Asii je badminton. Mají skvělé hráče, které je obtížné porazit. Člověk musí být fyzicky, silově, rychlostně a mentálně vybaven natolik, že dokáže držet krok třeba i hodinu a půl,” vysvětluje Adam.

“Žádný sport těžký není a je to i smysl sportu, když si ho na začátku užíváte. Postupem času jsem chtěl víc. Musel jsem se ale naučit, jak přestat vnímat, že mě to bolí nebo jak je to náročné. Protože badminton chci hrát.”

“Těžké to není.”

Dosáhnout na světovou špičku ale dnes není nic lehkého. Kromě asijských států se na ní drží Dánsko, Německo, Francie a Anglie, Česko je až ve druhém sledu. Máme tu skvělé hráče, ale chybí možnost připravit se na mezinárodní konkurenci. V zahraničí existují velká sportovní centra, která sportovce sdružují a poskytují jim potřebné zázemí pro trénink. U nás si sportovci o podobné podpoře mohou nechat jenom zdát.

“Do té doby všichni jedeme po vlastní ose. Já se připravuji individuálně a věřím, že budu konkurovat těm nejlepším. Mým esem v rukávu je Petr Koukal, se kterým jsem začal spolupracovat. Máme hodně podobnou cestu, Petr byl navíc 3x na olympiádě. To je úžasný fenomén. Alespoň se ho pokusím napodobit.”

Adam se olympijskými ambicemi netají, k tomuto cíli ale vede dlouhá cesta. Kvalifikovat se na olympiádu znamená stát se českou jedničkou. Musí porazit svého konkurenta Milana Ludíka, který je v současnosti o několik pozic před ním. Na olympiádu se bohužel může kvalifikovat jenom jeden. To ale není všechno, zároveň musí být do 80. místa světového žebříčku. A to je ta pravá výzva.

“Cíl: Tokio 2020”

“Je to dennodenní dřina. Hodně mi v tom pomáhá Petr, který mi předává zkušenosti a vede mě jako můj mentor, jako můj manažer. Jezdíme spolu za mimořádnými hráči jako jsou Dicky Palyama nebo Scott Evans, oba byli v první desítce na olympiádě v Riu.”

Adam tráví cestováním 7 měsíců v roce a objede v podstatě celý svět. Letos z kontinentů vynechal jen Austrálii, všechno ale LHH. Jinak to ani nejde. Badminton je komplexní sport o velké fyzické námaze. Zničit se na tréninku je ale jen jedna jeho polovina. Důležitá je hlava, říká sportovní rčení a o badmintonu platí beze zbytku. Jenomže, co to ta “hlava” je?

“Nedávno jsme byli s Petrem v Glasgow a vyšla nám chvíle pro sebe. Dohrál jsem, sbalili jsme se a jeli někam na sever do Skotska k jezeru. Jsou to chvíle, kdy máte čas se zastavit a přemýšlet. Co nás žene dál, proč pořád cítíme nedostatek? Buďme šťastní za to, co máme. To jsou věci, které mi postupně docházejí a jsem rád, že se tomu učím. Není to jenom o vítězství, cesta je zároveň i cílem. A toto si můžete říct mnohokrát, ale jakmile to skutečně pochopíte, začnete vidět jinak.”

“Ve prospěch sportu.”

Adam je vstřícný a komunikativní člověk, který své zkušenosti rád předává. Pravidelně se účastní jednodenních kempů pro amatérské hráče, působí na ně jako vzpruha a motivace do dalších badmintonových zážitků. Adam má také početnou fanouškovskou základnu, se kterou rád komunikuje. Naposledy ho přišla podpořit na Czech badminton open 2017 v Brně. 

“Hvězdou turnaje byl Kento Momota, 2. nejlepší hráč světa. Předvedl skutečné umění, kterým soupeře hodně rozesmutněl a diváky opravdu nadchnul. Fanoušci badecu jsou skvělí, mám ohromnou podporu a to nejenom na tomto turnaji. Snažím se ji vracet, je to takové moje poděkování.”

Takto náročný způsob života si ovšem vyžaduje také svoji daň. Rezignujete na své koníčky, velmi těžký je i osobní život. Sportovci tyto situace ale berou jinak, řečeno slovy amerických vědců: vykazují velkou rezistenci na běžné problémy.

“Nevím, jestli je můj život kvůli sportu lehčí. Když něco nedostanu nebo něčeho nedosáhnu, beru to, protože jsem zvyklý prohrávat. Na druhou stranu život umí zasadit takové rány, na které se ve sportu nepřipravíte. Zvláště v osobních vztazích je to otázka priorit. Já se rozhodl své mládí a energii vytěžit na maximum ve prospěch badmintonu.”